Rodokmen Hanuše Schwaigera

Johann Schwaiger

(dědeček, listonoš v Brně)

Josefa Schwaigerová, rozená Veithová

(babička)

otecHS

Johann Schwaiger

12. 2. 1820 Brno – 14. 11. 1891 Vídeň

(otec)

Johanna, rozená Lukschalová, poprvé provdaná Watzlová

10. 5. 1815 (Člunek u Jindřichova Hradce) – 29. 6. 1884 Vídeň

(matka)

první muž Karl Watzl, velkoobchodník železem v Jindřichově Hradci

Matyáš Lukschal

(dědeček z matčiny strany)

obchodník z Člunku (Hosterschlag) u Jindřichova Hradce

Marie Hofbauerová

(babička z matčiny strany)

pocházela z Oldřiše (Ulrichschlag) u Jindřichova Hradce

Hanuš Schwaiger

28. 6. 1854 Jindřichův Hradec – 17. 6. 1912 Praha

Karolina Watzlová

(starší nevlastní sestra)

Augusta Schwaigerová, provdaná Müllerová

narozená 1850

(starší sestra)

Johanna Schwaigerová

narozená 1857

(mladší sestra)

Josefína Kučerová

narozená 1866

(manželka, svatba 1891, učitelka z Hroznové Lhoty)

Nebyl žid, i když na tom nesejde

Heslo Hanuš Schwaiger na wikipedii uvádí: “Narodil se v židovské rodině, pokřtěn však jako římský katolík na svátek svatých Petra a Pavla – což zdůvodňuje druhé a třetí křestní jméno.” Nesmyslnou informaci o židovském původu malíře, tím pádem přebírá celá řada internetových Schwaigerových životopisných medailónků. Zájem o “rasový původ” umělce pramení patrně z vytvoření wiki hesla na základě slovníku z doby vlady národního socialismu (česky psané wikiheslo je zkrácenou verzí německého), kdy podobné údaje měly neblahou váhu. Proto stojí zato tento omyl uvádět na pravou míru.

Schwaigerův rodokmen byl předmětem důkladného zkoumání historka a ředitele jindřichohradeckého muzea Jan Muka. Své poznatky shrnul v obsáhlé studii Hanuš Schwaiger ve svém rodišti v Jindř. Hradci, kterou na pokračování otiskl Jihočeský sborník historický v roce 1954. Mukovy zjištění přebírali další Schwaigerovi životopisci, ať už Miroslav Lamač, či mnohem později pod téměř totožným názvem Dana Veselská nebo Jiří Vykoukal u příležitosti poslední velké Schwaigerovy retrospektivy.

Muk přiznával, že “bezpečný geanealogický obraz” o předcích Hanuše Schwaigera nedokáže sestavit. Odkazuje na křestní list dochovaný v majetku rodiny Holčovy (sestra Hanuše byla provdaná Holčová), který dokládá 6. května 1764 pokřtění Johanna Nepomucka Schwaigera, syna Michaela Schwaigera učitele a krejčího v Ensdorfu (Oberphalz) a jeho ženy Justine. Muk usuzuju, že se patrně jednalo o prapraděda Hanuše Schwaigera. Jak a kdy se rodina dostala do českých zemích je neznámé.

Co všechno tedy zjistil Muk: “Děd Hanušův, byl listonošem v Brně, kde se mu v čísle 305 17. února 1820 narodil syn Jan. Matka jeho byla Josefa, rozená Veithová. Jan přišel později do Hradce, zařídil si zde v Panské ulici v č. 100 obchůdek železem, brzy se však přiženil k zámožné vdově a majitelce právě protějšího obchodu železem Johanně Watzlové, dceři obchodníka Matyáše Lukschala z Člunku a Marie Hofbauerové z Oldřiše. Nevěsta byla starší než ženich, neboť se narodila již 10. května 1815 a jako vdova přinesla Janu Schwaigerovi věno, které se stalo základem pozdější zámožnosti rodiny. Matrika narozených v Jindřichově Hradci (XIII, s. 374) při křtu Hanušově již víc o jeho příbuzných neví. Hoch se narodil podle ní v noci z 28. na 29. června a týž den 29. června byl pokřtěn Jan Petr Pavel (Hans Peter Paul). Jeho kmotři byli Josef Lustig, obchodník z Kardašovy Řečice a jeho choť Karolina, rozená Lukschalová, tedy teta Hanušova. Lustigovi byli v Řečici významnou rodinou, jejíž představitelé zastávali skoro dědičně starostenský úřad a vystupovali jako Češi”.

"Otec Schwaiger byl znám jako roztomilý muž, krasavec uhlazeného, skoro aristokratického chování. V rodině se s oblibou pěstovala hudba. Není bez zajímavosti, že otec se měl původně státi malířem pokojů, ale za půl roku toto zaměstnání zaměnil, za železářský obchod, netuše, že malířské vlohy se ohlásí nezadržitelně u syna".
“Otec Schwaiger byl znám jako roztomilý muž, krasavec uhlazeného, skoro aristokratického chování. V rodině se s oblibou pěstovala hudba. Není bez zajímavosti, že otec se měl původně státi malířem pokojů, ale za půl roku toto zaměstnání zaměnil, za železářský obchod, netuše, že malířské vlohy se ohlásí nezadržitelně u syna”.
Johanna Watzlová, rozená Lukschalová (1815-1884), matka Hanuše Schwaigera.
Johanna Watzlová, rozená Lukschalová (1815-1884), matka Hanuše Schwaigera.

Hanuš Schwaiger Život v datech (pracovní verze)

Chronologie

1854

u: narozen 28. června v Jindřichově Hradci

lit: Muk 1954

(…) se narodil 28. června 1854 v domě čp. 115/I v Palackého třídě Hanuš Schwaiger. Otec Jan Schwaiger byl zámožný obchodník železem, jenž kromě Hanušova rodného domu vlastnil statek v Horní Pěně (4 km od Hradce) a pak i dům ve Vídni, kam se později přestěhoval a kde zemřel.

O původu Schwaigerova rodu byly vyslovovány různé dohady, že pocházel z Holandska nebo že rodina přišla do Čech po třicetileté válce z alpských zemí. Skutečnost však je jiná, třebas bezpečný genealogický obraz o předcích Hanuše Schwaigera nedovedeme ani dnes sestavit. V rodině Holčově v Jindřichově Hradci se zachoval křestní list Jana Schwaigera, syna krejčího a učitele v Enzdorfu v Horní Falci (část Bavorska), kde byl jmenovaný Jan, snad praděd našeho Hanuše, pokřtěn roku 1764. Jak a kdy se odtud Schwaigerovi předci dostali do českých zemí, není známo. Otec hradeckého obchodníka Jana Schwaigera, děd Hanušův, byl listonošem v Brně, kde se mu v čísle 305 17. února 1820 narodil syn Jan. Matka jeho byla Josefa, rozená Veithová. Jan přišel později do Hradce, zařídil si zde v Panské ulici v č. 100 obchůdek železem, brzy se však přiženil k zámožné vdově a majitelce právě protějšího obchodu železem Johanně Watzlové, dceři obchodníka Matyáše Lukschala z Člunku a Marie Hofbauerové z Oldřiše. Nevěsta byla strší než ženich, neboť se narodila již 10. května 1815 a jako vdova přinesla Janu Schwaigerovi věno, které se stalo základem pozdější zámožnosti rodiny. Matrika narozených v Jindřichově Hradci (XIII, s. 374) při křtu Hanušově již víc o jeho příbuzných neví. Hoch se narodil podle ní v noci z 28. na 29. června a týž den 29. června byl pokřtěn Jan Petr Pavel (Hans Peter Paul). Jeho kmotři byli Josef Lustig, obchodník z Kardašovy Řečice a jeho choť Karolina, rozená Lukschalová, tedy teta Hanušova. Lustigovi byli v v Řečici významnou rodinou, jejíž představitelé zastávali skoro dědičně starostenský úřad a vystupovali jako Češi.

(…)

Otec Schwaiger byl znám jako roztomilý muž, krasavec uhlazeného, skoro aristokratického chování. V rodině se s oblibou pěstovala hudba. Není bez zajímavosti, že otec se měl původně státi malířem pokojů, ale za půl roku toto zaměstnání zaměnil, za železářský obchod, netuše, že malířské vlohy se ohlásí nezadržitelně u syna.

lit: Jiránek 1908

Ten dnes už dost zmodernisovaný Jindřichův Hradec je stále ještě zcela výjimečně bohat na památky starého umění. Už zámek, na němž lze sledovati vývoj architektury pres několik století, jest sám o sobě celým světem, a byl jím také mladému Schwaigrovi. Ne nadarmo nakreslil po letech na desky svého zvláštního čísla Volných Směrů zubatou silhouettu Červené věže. Tam byla soudní síň a freska zemského soudu, kterou kopíroval. V zámku byl Zelený pokoj a galerie portrétů, ne špatná, a Schwaiger si vybral ke kopírování zase nejcharakterističtější z nich, Hermana Černína

z Chudenic. Ve starém kancionále z r. 1491 bavily ho rázovité iniciálky, na rámci Jindřichohradecké Madony našel motivy, jichž později využil na rámech svých illustrací ku Canterburským Povídkám,

A okolí Jindřichova Hradce, Bajgarský rybník a všechny ty rozlité rybníky jihočeské s velkými duby po hrázích! Nedotknutá příroda i stará kultura v těsném sousedství. Překvapí to i prostého turistu v střízlivém plném světle letního dne,- ale jaké bohatství dojmů pro toho, kdo vidí tuto krajinu ve změnách čtyř ročních počasí a v nekonečném střídání denních nálad! Takové okolí si zformuje vnímavou dětskou duši pro celý život.

1865–1869

p: nižší gymnázium v Jindřichově Hradci (čtyři třídy)

lit: Muk 1954, s. 109

Počátkem školního roku 1865/66 vstoupil do gymnázia, kde vychodil čtyři třídy celkem s prostředním prospěchem. (…) V době studií v Hradci byl žákem gymnázia i Antonín Rezek, pozdější poslanec dr. Jan Slavík. Vysvědčení dostali žáci v jazyce asi podle jejich přání, Schwaiger měl německé.

Z hradeckého gymnázia odcházel ve školním roce 1869/70.

1870 – 1872

p: reálka v Českých Budějovicích (dvě třídy)

lit: Muk 1954, s. 110

O pobytu Schwaigera na budějovické reálce dá se zjistit jen velmi málo: zachován je jedině katalog z roku 1871/72, v němž se vyskytuje jméno H. Schwaigera v VI. třídě: uvádí se tam jako předchozí vzdělání 5. třída reálky, ale v katalogu předešlého roku se jméno Schwaigerovo nevyskytuje. Jako mateřská řeč je uvedena němčina, ze 30 žáků ve třídě je 9 Čechů a 19 Němců, 1 Maďar a u jednoho žáka není uvedeno nic.

Ve třídě VI. bydlel Schwaiger u profesora reálky Dr. Adolfa Ruschky, Klaudiho ulice 204.

Jako příští povolání je uvedeno: Obchodní akademie, neboť reálka měla ještě jen šest tříd. Zda byl Schwaiger mezi 17, kteří se přihlásili v VI. třídě k maturitě, nelze zase zjistit. Třídním profesorem byl František Smolík.

Jan See – první Schwaigerův učitel

lit: Muk 1954, s. 111

Již na gymnáziu nestačilo Schwaigerovi to, čemu se učil při kreslení, a chodil spolu s Blížencem učit se malovat k zámeckému správci malíři Janu Seeovi, žáku vídeňské akademie. Blíženec vzpomíná, jak spolu se Schwaigerem kopírovali Brandlův portrét Františka Josefa Černína a jeho choti Isabelly i velký obraz Bitva s Turky. See je učil práti štětce, tříti barvy na kameně a vázat měchuřinky. Za hlavní pokladal „podmalování“, čili jak See říkal, untermalovaní umbrou.

(…)

Jiným zdrojem inspirace byl už tehdy zámecký archiv, kam chodil kopírovat iniciály kancioálu z roku 1491 a miniatury a také později, když přešel na reálku do Budějovic, o prázdninách kopíroval v zámku Škrétovo Zvěstování, portrét Heřmana Černína, podle Maixnera fresku Zemského soudu a Lothův obraz Vyhnání Adama a Evy z ráje, také v Jemčině kopíroval portréty.

d: Skicák s květinami, 1871 (repro: Lamač 1957, údajně v majetku rodiny)

d: Heřman Černín z Chudenic (kopie portrétu z jindřichohradeckého zámku), kolem 1875, lakovaný kvaš (repro: Lamač 1957)

lit: Domeček 1913

1873

???

lit: Muk 1954, s. 113

V městském archivu v JH je zachován jediný dokument, totiž prohlášení otce Jana Schwaigera, jenž dává 24. prosince 1873 souhlas, aby jeho syn Jan nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník na vlastní útraty u 75. pluku. Odbyl-li si skutečně jednoroční dobrovolnickou službu u hradeckého pluku, nelze zjistit.

1874

p: obchodní akademie ve Vídni

p: Jindřichův Hradec

lit: Veselská 1998, s. 6

odvolán rodiči z Vídně zpět do Jindřichova Hradce; „V paměti současníků se dochovali vzpomínky na krátké působení v rodičovském obchodě, kde každou volnou chvíli trávil na půdě, kam si zval výrazné modely z ulice.“

D: Krajina se stromem, 1874, akvarel, Albertina, Wien

1875–1879

p: Vídeň; začátek studiu na Akademii; prof. Wurzinger , Trenkwald, Makart

lit: Machar 1927

Potom začal vyprávět. Vzpomínku na svého profesora Wurzingera. „Víš to je ten, co od něho visí v císařském muzeu obraz, jak stavové rakouští přišli k Ferdinandovi II. do Hradu a chtěli, by jim něco podepsal, nějaký Majestát, jako před tím Rudolf našim. Hotova pimprlata u nás to tak maloval starý Javůrek. Ale Wurzinger byl chudák a člověk dobrák. Nosil modravý šosatý kabát a okolo krku si vinul šátek, jak jej nosíval náš Jungmann a staří vlastenci. No opozděnec z let třicátých… ale dobrák. Měl krásnou ženu, a ta se mu zbláznila, tu začal pít. A chodil jen do pokoutních hospůdek a sedal mezi národem. Jednou byl ve Währingu, viděl, že tam byla nějaká dělnická schůze, ale nevšímal si jich a pil. Tenkrát honilo Rakousko ještě sociální demokraty. A jak tam sedí a pije, vrazila najednou do lokálu policie a začala milé socialisty sbírat a odvádět. Sebrali také profesora Wuringera. Druhého dne nám o tom vypravoval. A o tom, jak byl propuštěn: přivedli jej ku komisarovi, ten se na něj podíval „und glei‘ bat’r g’sehen das i’ka‘ Anaršist bin“ (hned viděl, že nejsem anarchistou) s pustili jej, což profesor přičítal svému důstojnému zevnějšku. Chudák! Vidíš: profesor. A neuměl nic. Jen tu svou chudinku ženu vymaloval potom zpaměti. Ale to byl obraz! Řekli jsme mu to, když nám jej ukázal.

lit: Langer 2007, s. 207

Ve Vídni se Schwaiger seznámil se slavným malířem Makartem, který pro něho udělal mnoho. Koupil hned na školní výstavě perokresby prvního Krysaře, kterého potom Schwaiger maloval v několika variantách. Makart mu, začátečníkovi, nabídl ateliér a uvedl jej dovelkého světa. Vedl velký dům a scházela se u něho šlechta a přední vídeňská smetánka. Hanuš se seznámil s mnohými těmito výjimečnými osobami, což mu asi bylo víc ke škodě, neboť finančně nestačil s touto přední společností udržet stejný krok. Není proto divu, že otec nestačil za synem posílat peníze, až jej konečně telegraficky zavolal: „Přijeď okamžitě.“ Hanuš nemaje železní spojení ihned, ale až někdy pozdě na noc, objednal si zvláštní vlak, kterým přijel do Veselí, neboť do našeho města nebyla dráha tehdy ještě zavedena.

d: Autoportrét (?), 1876, olej, plátno, překližka 54 x 38 cm, rám, pasparta na rámu štítek HANUŠ SCHWEIGER 1854–1912; na rubu „Tato studie je originál H. Schwaigera z doby jeho akademických studií ve Vídni, zachovala se v majetku rodiny pana Ravenegga v Štýrském Hradci. V Praze 1928. Dr. X. Harlas.“; „Originál Hans Schwaiger aus dem Besitz Franz Ravenegg Freiler von Roschütz in Graz“; dvě pozůstalostní razítka

d: Portrét otce, kolem 1875, tužka, papír, Muzeum jindřichohradecka; repro Lamač 1957, jej situuje do prvních let studia na vídeňské akademii, „představuje patrně jeden z pokusů, jimiž se Schwaiger snažil usmířit otce se svojí dráhou malíře, a dokázat mu, co všechno se na akademii už naučil!

lit: Ohlas od Nežárky, inzerát

lit: Harlas (OTTO):

„… dán na vídeňskou akademii uměleckou, a kreslíval u Wurzingera akty, ale jen někdy, za to koncem roku měl provedeny tři kresby Krysařů a na základě těchto listů prof. Trenkwald přijal ho za žáka. S. rozmnožil svůj cyklus o další tři listy a na výstavě školy Trenkwaldovy byly tyto komposice vystaveny a – zakoupeny. K největšímu překvapení samého S-a získal »Krysaře« Makart, tehda celou Vídní zbožňovaný, a vzal S-a do svého atelieru.“

d: Kopie podle kresby Josefa Führicha Legenda o sv. Jenofevě, 1875, GVU Ostrava, G 2108

Stejný list Führichova cyklu kopíroval na pražské akademii také Mikoláš Aleš

lit: F. Fürbach, Fotograf Jan F. Langhans a malíř Hanuš Schwaiger, Výběr, časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech, 1898, s. 283-285.

SPOLUPRÁCE HS s Janem F. Langhansem fotografie otce kolorovaná právě HS vystavená v knihkupectví pana Holče (1876)

  • podle ní by mohl kreslit velkou podobiznu otce, viz sbírky Jindřichohradeckého muzea

1879

p: Vídeň, živí se hodinami klavíru

d: podílí se na Makart Festzug

v: akademická výstava Vídeň – cyklus Krysař

d: Kostým Tilgnera – studie k Slavnostnímu průvodu, 1879 NG

d: Krysař – cyklus šesti perových kreseb, 1879

rec: Wiener Abendblatt, 30. 7. 1879 – recenze výroční výstavy akademie(cit. podle Lamač, s. 25): „Zcela svérazný talent ukazují práce Hanuše Schwaigera, perokresby ke Krysaři, plné humoru a životné charakteristiky. Prof. H. Makart je hned zakoupil.“

lit: Machar 1927

Ku konci roku byla výstava a zase Makart to byl, jenž koupil jeho kresby. Schwaiger přijel domů, ukázal několik stovek a dobrá maminka povídá: Tak, hochu dej si to na knížku do Sparkassy…

d: Krysař, 1879, akvarel, Albertina Vídeň

d: Enšpígl, 1879, GVO Ostrava

1880

p: Vídeň

v: Miethke; Hans Makart doporučí svého studenta významnému vídeňskému galeristovi: Hugo Hermann Werner Ottomar Miethke – součástí Parmanent Ausstellung

d: začíná komponovat Canterburské povídky, studie k úvodnímu listu i povídce Ženy z Bath jsou datovány 1880; některé až rokem 1881

d: Otec malíře odpočívající, 1880, tužka, papír, 139 x 192 mm, vpravo dole: Baumgarten 13 Juni 1880 Hans, Národní galerie v Praze, K 32924

d: Popeleční středa, 1880, akvarel, GASK K 1719

d: Odpočinek, 1880, akvarel, nezvěstné; repro: Volné směry IV, 1900, s. 49 (maj. H. O. Miethke. Vídeň) – protějšková kompozice k Popeleční středě

d: Hostina U Hlasatelova kabátce/Hostina v hostinci u Tabardu – prolog Canterburských povídek, (1880-81)

lit: Lamač 1957, s. 26:

(…) než přijel začátkem léta 1881 do Pěnné, dokončil ve Vídni akvarelové ilustrace k Chaucerovým Canterburským povídkám.“

d: Žena z Bathu I-III(Canterburské povídek), akvarel, 1880-1881

lit: Jiránek 1908

Ve starém kancionále z r. 1491 bavily ho rázovité iniciálky, na rámci Jindřichohradecké Madony našel motivy, jichž později využil na rámech svých ilustrací ku Canterburským Povídkám.

d: Hostina, Lamač, rané dílo, aukce, Muzeum Jindřichohradecka

1881

p: Vídeň; na jaře opouští vídeňskou akademii

v: Miethke – součástí Parmanent Ausstellung

p: Jindřichův Hradec; ateliér v Kmentové ulici v zahradě domu kameníka a optika Steffala

lit: L. Domeček 1913

p: letní pobyt na rodičovském statku v Horní Pěné u Jindřichova Hradce

d: začíná pracovat na Novokřtěncích v Münsteru, studie jsou datovány rokem 1881, některé jsou však až z roku 1882, kdy dokončuje první velkou variantu

d: Časopis pro zájmy pijácké Šiška; spolu s fotografem Bohdanem Václavem Liškou

lit: Domeček 1913

lit: Veselská 1998, s. 7

V několika číslech časopisu dochovaných v muzeu v Jindřichově Hradci (OMJH, inv. č. GK 907) se zachovaly ilustrace, které jsou dílem B. V. Lišky, bohužel údajné Schwaigerovy práce zde dohledat nelze.

lit: Schwaiger 1912

Přišel jsem na myšlenku (…) na dobro se na venkov odstěhovat a začít vážně pracovat. (…) Tam jsem počal pracovat zcela podle vlastního gusta (…)Z nejhoršího mi tenktát pomohli Makart, Klaus, Pirner a Miethke. Tam jsem udělal většinu svých studií a také Novokřtěnce.“

lit: Lamač 1957, s. 26

(…) než přijel začátkem léta 1881 do Pěnné, dokončil ve Vídni akvarelové ilustrace k Chaucerovým Canterburským povídkám.“

lit: Harlas (OTTO):

Finanční nesnáze přiměly S-a k dobrovolnému vyhnanství, uchýlil se z Vídně na rodný statek v Horní Pěně u Jindř. Hradce (1881), ale nezahálel:“

d: Kopie fresky Český sněm, 1881

d: Legenda o páteru Gramsalbelovi (triptych), 1881

d: Novokřtěnci

Novokřtěnci (malá varianta I), (1881), Albertina Vídeň

d: Novokřtěnci v Münsteru (tzv. Malá varianta II.), (1881), Národní galerie, DK 5334

Zrod Novokřtěnců v Jindřichově Hradci dokládá architektura „Münsteru“ plná citací z Jindřichova Hradce, včetně dochovaných studii architektury signované 1881 Neuhaus:

d: Studie štítu, 1881, AJG G 9203

d: Studie průčelí domu v Jindřichově Hradci, 1881, akvarel, Lamač č. 22

lit: Domeček 1913

d: Skica O sedmi Švábech, (1881), Národní galerie, K 64715

d: Studie chlapíka s nádobím, 1881, tužka, NG K 12982

d: Sedm Švábů, 1881

d: Věčný žid/Ahasver, 1881, akvarel, repro: Ver sacrum

d: Bezpeční strážci/Strašáci, 1881, cyklus osmi tušových kreseb, vystaveno KJ 1884, repro: ZP 1884, s. 217 a ZP 1885, s. 480, nezvěstné

d: Studie z jižních Čech (Klečící hoch zezadu), 1881; repro: Unie 1904, s. 1; Lamač 1957

1882

p: Seebarn u Korneuburgu na pozvání Hanse Wilczeka

lit: Vykoukal 1999:

koncem roku 1881 seznámil Hans Makart umělce s Hansem Wilczkem“

d: dokončuje první velkou verzi Novokřtěnců, některé studie jsou datované ještě rokem 1882

lit: Machar 1926

A mě, když mě honili židi se směnkami, schoval (Wilczek) v Seebarnu a já tam žil skryt a maloval jsem, a starý pán časem přišel a díval se.“

lit: Harlas (OTTO):

Zároveň vznikla tehda první komposice Novokřtěnců, podle Hamerlingovy básně Der König von Sion. O tomto díle dověděl se hrabě Wilczek a pozval S-a na svůj zámek Seebarn u Korneuburku, kde náš umělec pobyl tři roky a provedl druhé vydání Novokřtěnců“

lit: Schwaiger 1912

kde jsem byl tři léta díky jeho (Wilczekově) dobrotě v bezpečí a kde jsem udělal všechny ty věci jako: Šibeničníka, Krakonoše, Hauffovy pohádky, Chaucherovy Canterburské povídky, Ahasvera etc.“

d: O šibeničním mužíkovi / Podloudník a skřítek, 1882, akvarel, repro: Jiránek 1908, s. 7 (maj. Dr. J. Löw, Vídeň)

d: Ježek ženichem, 1882, akvarel, repro: Ver sacrum 1898, s. 2 (Sammlung Lanna, Prag), Lamač 1957, poznámka u č. 66

d: Album šesti Krysařů, 1882, dar hraběti Hansi Wilczekovi (včetně autoportrétu v roli krysaře)

lit: Machar 1927

Vzpomněl si na svůj první vydatný kšeft. Hrabě Wilczek koupil cyklus jeho krysařů. „A mluvte si o šlechtě, jak chcete, jsou mezi nimi přec jen lidé. Wilczek – dal si Matejkou namalovat svého předka Václava Vlčka z Činova, polního hejtmana vojsk krále Jiřího. A mě, když mě honili židi se směnkami, schoval v Seebarnu a já tam žil skryt a maloval jsem, a starý pán časem přišel a díval se. A jak rozumí komštu! Jako starý handlíř. Nepodceňujme je.“

d: Novokřtěnci, 1881-2, Muzeum sztuki Lodž

d: Vlastní podobizna v roli Jana z Leydenu, 1882, Muzeum umění Olomouc K 6673

1883

p: zámek Seebarn

p: Mnichov; cesta při příležitosti mezinárodní výstavy; údajné setkání s mnichovskými umělci: Szekely, Gedon, Kaulbach, Leibl, Lenbach)

v: Der international Kunstausstellung im Königl. Glaspalaste in München 1883

č. k. 2490 (Episode aus Chaucer‘s Canterbury-Geschichten)

č. k. 2491 (Aus den letzten Tagen des Königreichs Zion)

v: WIEN – XIII. Jahres-Ausstellung, Künstlerhaus

lit: KBM na stránkách Ruchu referuje o Novokřtěncích

d: Člověk je tu! 1883, GVU Ostrava, O 2042

d: Krakonoš (Kinder vor der höhle Rübezahls), 1883, akvarel; repro Ver sacrum 1898, s. 33 (H. O Miethke)

d: Zaklínač (Geisterbeschwörer), 1883, akvarel, papír, nezvěstné (Martina Souček), repro Unie 1904

původně majetek architekta Gandolfa Kaysera, po roce 1895 maj. Prof. dr. Zuckerkandel

viz Kreuzweg, 1882

1884

p: zámek Mittersill (Pinzgau) u hraběte Larische

lit: Lamač 1957, s. 31

Tři roky pobytu (1882-1884) v Seebarnu na Wilczkově panství nedaleko Vídně nelze ovšem brát doslovně. Tak například počátkem roku 1884 byl Schwaiger u hraběte Larische v Mittersilu, jak se o tom zmiňuje i Jiránek a jak to dotvrzuje i dopis matce z Mittersilu do Vídně, datovaný 10. ledna 1884. V jiném nedatovaném dopise z Mittersilu z téže doby píše i o účelu svého pobytu: „Pracuji teď na velké lunetové fresce asi se třiceti figurami pro kuřácký salon“ a uvádí i rozměry lunety 5,5 metrů delky a 2 metry výšky.

lit: Harlas (OTTO)

V ten čas S. vymaloval hr. Larischovi v Mittersillu (Pinzgau) kapli a jídelnu velikými lunettami ve slohu t. zv. »selské gotiky«.

lit: Táborský 1904, s. 14

Schwaiger pak vymaloval hraběti Jiřímu Larischovi v Mittersillu v Pinzgau kapli a jídelnu velkými lunetami, hlavně z doby Maxmiliána I., v selské gotice.“

pozn: výzdoba in situ zničena za II. sv. války???

v: KJ 1884 – Bezpeční strážci/Strašáci, 1881 (cyklus osmi kreseb)

rec: Poprvé obesílá pražskou výroční výstavu; kladně ohodnotil VW: „geniální umělec“.

lit: Zlatá Praha I/1884, č. 18, s. 217: repro Bezpeční strážci, 1881, z výstavy KJ

u: ve Vídni 29. června 1884 umírá Schwaigerova matka

lit: Zlatá Praha I/1884: v první ročníku obrazového magazínu publikován celý šestidílný cyklus o Krysaři (1879)

d: Návrat z křížové cesty (Kruezweg), 1884

lit: Machar 1927

Unie připravovala velké album Schwaigerovo, a Schwaiger sháněl po světě své obrazy k reprodukci. Prof. Zuckerkandl měl několik obrázků, jak se Schwaiger dověděl. Plachý kumštýř, jenž se chvěl před každým stykem s člověkem neznámým, harcoval na mě, abych mu vypomohl zapůjčení jejich k reprodukci.“ (polovina září 1900). Po polovině listopadu 1900: „Prof. dr. Zuckerkandl ve Vídni má akvarely, které koupi po Kayserovi, jsou to: Galgenmantl, Geisterbeschwörer, Kreuzweg ode mě.

23. listopadu 1901: „Prosím tě pošli někoho na toho Cukrkandla. Podívej se, já chudák jsem to udělal a za babku architektovi Kayserovi prodal. Ten asi v privatheilanstaltu (jak zešílel) zemřel a dědicové místo peněz to Zuckerkandlovi dali. Jsou to ale 3 z mých nejlepších prací (hlavně Geisterbeschwörera Kreuzweg) v tom Albu – nedá-li to brzo, tož to tam nebude a vícekrát se to neuvidí.“

d: Sv. Lukáš, 1884, MG Brno

d: Sv. Hubert, 1884, Jindřichův Hradec NO 51

1885

p: Seebarn(?), leden – květen

p: zpátky v Jindřichově Hradci, květen – 15. 12. 1885, datum odjezdu do Prahy dle svědectví B. V. Lišky (viz Veselská 1998, s. 8)

d: začíná pracovat na druhé velkoformátové verzi Novokřtěnců, většina studii je datovaná právě rokem 1885

lit: Vykoukal 1999

jeho pobyt v Horní Pěně je prokázán již v květnu 1885 (odkaz na Lamač, 1954); z dubna 1885 existuje dopis KBM, kde vyjednává prodej akvarelů Aloisi Wiesnerovi (např. Krakonoš), aby mohl odcestovat z Korneuburgu (aféra s nemanželským dítětem viz Dana Veselská)

u: 25. července 1885 dopis, kterým otec vydědil Hanuše Schwaigera (viz Veselská 1998)

d: Krakonoš, 1885, Národní galerie K 11793

d: Ahasver/Věčný žid, 1885, GHMP K 1144

d: Ilustrace pro Wiesnerovo pohádkové album

lit: Vykoukal 1999

Koncem 1884 nebo začátkem 1885 se dohodl s Aloisem Wiesnerem na ilustrování pohádkového alba

d: Obálka Wiesnerova pohádkového alba, 1885, (NG)

d: Malý Muk, 1885, nezvěstné, repro: Unie 1904, č. 7 (maj. A. Wiesner)

d: Studie hlav ke kompozici Malý Muk, Albertina, Wien

d: Nosáček, 1885, akvarel, NG K 11462; repro: Unie 1904, č. 8 (A. Wiesner)

d: Šťastný ovčák, 1885, AJG G 7083

d: Ježek ženichem, 1885, perokresba, nezvěstné; repro Unie 1904, č. 9, (A. Wiesner)

d: Zrádný prsten (Pohádka O bídě), 1885, pero kresba, OGV Ostrava Gr. 3290

d: záhlaví Zrádný prsten, 1885, AJG G 7087; studie k hlavní ilustraci Zrádný prsten, 1885, NG 11793)

1886

p: Praha; Zbraslav; Lodenice u Berouna; Liběchovsko (Ješovice, 26. 9.; Veselí aka Fröhlichsdorf, 25. 4.); Karlštejn (29. 4.); Kutná Hora; Jindřichův Hradec (6. 10.)

v: Vídeň: Aquarellisten-Club der Genossenschaft der bildenden Kün stler Wiens, Wien 1886

d: Novokřtěnci; Studie Lidových typů

k: Wiesnerovo pohádkové album

p: Praha na pozvání Aloise Wiesnera

lit: Lamač 1957, s. 35

počátkem roku jej pozval Wiesner do Prahy a nabídl mu dlouhodobé pohostinství ve svém bytě

Lamač 1957, s. 35-36

Počátkem května opustil na čas pohostinství Wiesnerovo a odjel společně s Pirnerem na letní pobyt na Zbraslavi. (z 3. května dopis sestře do Jindřichova Hradce: „Wohne jetzt mit Pirner in Zbraslav bei Prag … In Königsaal haben wir eine sehr sch’one Wohnung mi teinem kleinen Atelier (wenn grad einer arbeiten wolte a komponujeme jako blázni. (…) Morgen fahre nach Lodenitz, wo des Skramlík Schwiegervater grosse Vinice hat, tam holt se bude mít dobře. Vorige Voche war ich in Karlstein, habe mit Pirner dort copiert und geziechnet jako vod kusu. Tam je krása, ale to všechno půjde k čertu.

(…)

Zbraslavský letní pobyt skočil se až koncem září. Svědčí o tom dopis otci 24. 9. 1886, v němž mu sděluje, že příští týden přesídlí do Prahy a zároveň žádá o 50 zlatých.

d: Nejstarší část Jindřichohradeckého zámku (Schloss Neuhaus in Böhmen. älteste teil, 6/10 1886)

d: lidové typy – Cikán, apod. (první naturalistické momenty v tvorbě); Zbraslav, Smíchov

v: Aquarellisten-Club der Genossenschaft der bildenden Kün stler Wiens, Wien 1886 (Vídeňský klub akvarelistů v Künstlerhausu ve Vídni.

rec: Recenze z vídeňského tisku přetiskuje Ruch v čísle věnovaném Schwaigerovi. Zde první anotace Wiesnerova pohádkového alba.

u: spolupráce na otevření Wiesnerově galerii Ruch v Praze; otevřena v listopadu 1886

lit: Schwaiger 1912

Odtud (od Wilczeka) jsem přišel do Prahy, abych jistému nakladateli zařídil výstavní síň.“

d: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 1886, GHMP K 2413 (pro Aloise Wiesnera)

d: Novokřtěnci, 1886, NG K 7196; repro: Unie 1904, č. 4 (A. Wiesner)

druhá velkoformátová verze malovaná zřejmě pro prezentaci v galerii Ruch

d: Vodník, 1886, olejová tempera na dřevě, NG O 17348 – pro manželku Aloise Wiesnera (viz přípis na zadní straně)

k: Vychází Wiesnerovo pohádkové album, nákladem jmenovaného, první ilustrační výstup HS

1887

p: Praha; pořád u Wiesnera, ateliér na Senovážném nám. při galerii Ruch

v: Praha (Ruch, samostatná i v rámci kolektivní)

d: Polapený skřítek; „Studie z okolí Dubé“

v: Samostatná výstava v galerii Ruch, Praha (viz katalog výstavy).

lit: Ignata Hermanna Týden mecenášem, Květy 1887: ohlas výstavy ve fejetonu

lit: ČAS o návštěvnosti výstavy: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/1.1887/11/175.png

rec: TGM (rec)

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/1.1887/4/49.png

p: v Turčanskom sv. Martině na Slovensku pomáhá instalovat výstavu Jaroslava Věšína (léto)

lit: ČAS http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/1.1887/17/272.png

lit: Národnie noviny (v Turčanskom Sv. Martině), 20. 6. 1912, č. 71 v rubrice Umění, věda a literatura.

D: Alegorie chamtivosti, 1884; nezvěstné, aukce (kresbu, nebo její variantu daroval XY v Tur. Martině viz popis Táborský vzpomínky na Schwaigera)

Výstava byla otevřena 3. srpna 1887; HS cestoval v doprovodu Aloise Wiesnera; otevření byl přítomen i TGM; podle novinových zpráv vystavil Věšín celkem 16 obrazů

d: Polapený skřítek, 1887, GASK O 1304

1888

p: Praha; výstava Vídeň; výstava Mnichov; cest do Flander (Belgie) konec dubna – začátek podzimu; návrat Praha (Vodičkova ulice); pobyt Hustopeče (Auspitz)

v: Vídeň, Mnichov (od 1. 6.), Praha (Ruch, květen)

d: Wiesnerův domácí oltář; Jeskyně Steenfollská; ilustrace Nové pohádky; akvarely a tempery z cesty do Flander; Portréty rodičů TGM

v: Künstlerhausu Vídeň:

Katalog der internationalen Jubiläums-Kunst-Ausstellung im Kunstlerhause, Wien 1888

646. Hausaltar. Aquarell. Privatbesitz.

786. Ertappt. (nach einer Sage aus der Gegend von Neuhaus in Böhmen.) Aqurell.

lit: Lamač 1957, s. 39, s odkazem na HS dopis otci z 25. 2. 1888:

Na výstavě v Künstlerhausu jsou dva moje nejnovější akvarely (…) Wiesnerův oltářík a Polapený skřítek“. (Dopis v majetku pí Anny Holčové v Jindřichově Hradci), tedy Wiesnerův oltářík měl vzniknout před odjezdem do Belgie a Holandska

d: Wiesnerův domácí oltář, 1888, lokace neznámá, repro: Unie 1904, č. repro. 20

První z řady domácí oltáříků a votivních obrazů malovaný pro mecenáše (dále Laudon, 1894; Slavík, 1900-1902, ještě jeden)

d: Jeskyně Steenfollská, 1888, NG K 18199

Rozsáhlý konvolut studií datovaných vesměs rokem vzniku definitivní kompozice

lit: Jiránek 1908, s. 15

(po návratu z holandské cesty)Vedle Rybího trhu dodělal v Praze v ateliéru ve Vodičkově ulici 38, i rozměrný akvarel, Steenfollskou jeskyni, nejzávažnější svoji kompozici fantastickou.

lit: Lamač 1957

že se Schwaiger nevrátil do ateliéru, který mu zřídil Wiesner na Senovážném náměstí v budově galerie Ruch, dokazuje, že už tehdy nastala mezi nimi roztržka později stále se prohlubující)

květen: vystavuje Jeskyni Steenfollskou v galerii Ruch v Praze

v: RUCH 1888, Steenfollská jeskyně

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/5.1887-1888/26/415.png

v: vystavuje MÜNCHEN

Der international Kunstausstellung im Königl. Glaspalaste in München

začátek 1. června

díla:

D: Jeskyně Steenfollská, 1888

D: Wiesnerův domácí oltář, 1888

D: Novokřtěnci, 1886

(podle recenze v Ruchu, v katalogu nelze dohledat)

lit: Herben

zaznamenává schůzku HS, TGM, Kleina, Pirnera a Wiesnera ve Schwaigerově ateliéru při galerii Ruch na Senovážném náměstí – 13. března 1888 (tzn., že před cestou do Flander byl stále hostem u Wiesnera)

p: cesta do Flander

konec dubna odjezd na šesti měsíční cesta do (Holandska) a Belgie: Brusel, Antverpy, Gent, Bruggy, Knokke

lit: Schwaiger 1912:

Tu (v Praze) jsem našel přítele, jenž mi dobrovolně nabídl prostředky na cestu do Belgie.“

lit: Lamač 1957

Hned z jara odjel do vytouženého Nizozemí

Návrat do Prahy z cesty na podzim (Lamač). (???)

Ruch

d: Holandský rybář, 1888, NG O 14264

d: Rybářova žena, 1888, NG O 14265

p: po návratu z cesty má ateliér v Praze u Ludvíka Masaryka ve Vodičkově ulici

pobyt v Hustopečích u Masaryků (nutno přesněji datovat)

d: ilustrace pro Nové pohádky

skici s přípisem HS 88 Auspitz

k: 9. sv. : J. K. z Radostova, Nové pohádky. S ilustracemi Jana Schwaigra. 1888

d: Portréty rodičů TGM na mramoru (datace patrně 1888 nebo 1889)

1889

p: Praha – ateliér ve Vodičkově ulici 38, v zadním traktu Masarykovy Moravské vinárny (Uprka jej zmiňuje ještě v dopise z 2. 4. 1890 viz Uprková-Nováková s. 77)

p: pravděpodobný letní pobyt u Ludvíka Masaryka v Hustopečích???

d: Rybí trh v Bruggách, 1889, NG O 2804

Lamač 1957, s. 45 (na základě Jiránek 1908)

obraz vznikl v Praze ještě v první polovině roku 1889

obraz galerijního formát, do nějž shrnul výsledek cesty, předcházel rozsáhlý konvolut studií. Obraz završil „naturalistický“ odklon započatý v létě 1886 na Zbraslavi.

v: KJ 1890 na výstavě KJ také tempera spolu s

d: Nezvaný host/Hráči a čert, 1889, GVU Zlín O 1013; velmi holandizující kompozice ve stylu A. van Ostade.

d: Preclíkář, 1889, NG K18380

d: Párkař, 1889, NG 18379

v: Vánoční výstava Umělecké Besedy u Náprstků; akvarely pražských typů, pravděpodobně Preclíkář a Parkař

1890

p: do konce jara Praha.

v: KJ 1890, č. k. 34 (Partie z Antverp; majetek soukromý); č. k. 36 (Partie z Gentu, majetek soukromý); č. k. 139 (Flámský rybí trh, majetek pana ředitele Kubeš); č. k. 160 (Nezvaný host, majetek soukromý)

rec: VW, Recenze výstavy KJ v ZP, s. 276 + repro: Rybí trh, s. 268, 288

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/7.1889-1890/23/276.png

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/7.1889-1890/24/288.png

lit: Nováková-Uprková, s. 78

přetiskuje dopis Joži Uprky datovaný 2. 4. 1890 vztahující se k přípravám na výstavu v Rudolfinu. Uprka pracuje u Schwaigera v ateliéru, který lokalizuje: Ateliér mám v Mor. vinárně u Masaryka v zadním dvoře, kdež má též Schwaiger ateliér, tak je nám dosť veselo.

Uprka vystavil klíčový obraz prodej koně na trhu: Zkúška na tarmaku (1890)

rec: W. V., Zlatá Praha 1890, s. 312

lit: Nováková-Uprková, s. 77

cituje Uprkovy vzpomínky na peripetie s obrazem: (…) a když jsem nesehnal ani kupce, ani peníze na zaramování, a když jsem měl již dost velkou útratu u Luisa Masaryka, což měl vinárnu, kde se scházela umělecká společnost, prodal jsem mu ho, částečně za byt a stravu a za doplatek, který mě potom od něho dovezl do Strážnice Hanuš Schwaiger. Pozval jsem ho tenkrát, aby dojel za mnou, že budem spolu malovat, a že ho provedu po našem kraji. Však potom dojel.

_tato vzpomínka, kterou není možné věcně rozporovat, spolehlivě a důvěryhodně datuje Schwaigerovu cestu, začátek pobytu, po výstavě KJ 1890. De facto odpovídá Schwaigerově praxi trávit letní čas mimo Prahu.

další osudy Uprkova obrazu: (…) tož Masaryk dal obraz zarámovat, vystavit a potom si pověsil do místnosti, kde se sedávali kumštýři, když došli k němu na víno. Od té doby se té místnosti říkalo „U čtyř prdelí“, protože kůň i lidé byli na obraze namalováni zezadu. Však Zlatá Praha tenkrát aj odmítla zveřejnit jeho reprodukci.

p: Následně odjíždí na Moravské Slovácko za malířem Jožou Uprkou.

Stražnice – Kněždub – Hroznová Lhota

NEPŘESNOSTI A ZMATKY

lit: Jiránek 1908, s. 15

A potom, někdy v létě 1889 (sic!), vypravil se na Moravu, nejprve do Hustopeče, a když tam nenalezl slibované zajímavosti, na další putovaní dle dobře míněných informací přátel; jel nejprve do Bzence, a když ani tam okolí nesplnilo očekávání, do Hroznové Lhoty.“

_ patrně omyl Miloše Jirán

ka!!!!!, to přebírá Lamač 1957; Vybíral 1999, posílá taktéž Schwaigera s Uprkou podle Jiránka, ale vrací ho do Prahy následující rok tj. 1890 zpátky do Prahy – tohle je spíše nepravděpodobné

_ pobyt v Hustopečích byl spojen s Ludvíkem Masarykem, HS pobyt tam doložen už 1888

_Jiránek pravděpodobně spojil Schwaigerovy pobyty u Masaryků v Hustopečích s pozvání Joži Uprky, které se podle všeho odehrálo až v roce 1890

!!! LA PNP, Uprka, Jak se H. Schwaiger dostal na Slovácko (rukopis)!!!

lit: Nováková-Uprková (cit. Lamač 1957, s. 45)

přijel na Uprkovo pozvání do Strážnice již někdy na jaře kolem velikonočních svátků. Ještě počátkem léta se přestěhoval spolu s Uprkou do Kněžduba. Večer chodívali do Hroznové Lhoty, kde bývala živější společnost; na podzim, když začala nepohoda, počalo se jim putování zajídat, a proto se přestěhovali do Hroznové Lhoty natrvalo. HS se usídlil u Náhlíků, kde bydlela též učitelka Jožka Kučerová ze Strážnice.

lit: Nováková-Uprková, s. 79

Dyz za mnú potom do Strážnice dojél Schwaiger zrovna v tu dobu sa došél z Kněžduba usmířit aj bratr Martin. Vrátil sa akorát z vojenského cvičení, tož ňa dojel pozvat domů. Upozornil ňa také, že vedle našeho v Kněždubě je u Nejedlíků prázná výměnka, kde bych prý mohl pracovat přes léto: Nerozmýšlal sem se teda, jél tam, izbu najal, a tož sme sa aj se Schwaigerem odstěhovali do Kněžduba.“ (…)

Po práci sme docházeli se Schwaigerem z Kněžduba do Hroznové Lhoty, kde bylo živěji. (…) Kterýsi den v podzimu…“ se natolik v Lhotě ožrali vínem, že usnuli na cestě domu, na druhý den se odstěhovali do Hroznové Lhoty. „Schwaiger si našel izbu u Náhlíků, kde bývala aj učitelka Jožka Kučerová ze Strážnice“; Uprka se nastěhoval k Větřiščeně, za kostelem v Hliníkoch“.

Dále popisuje vzájemné soutěžení Uprky s Schwaigerem, kdo nakreslí rychleji akvarelem Javorničanku. Vyhrával údajně Uprka, lépe obeznámený s krojem, ale postupně se Schwaiger zlepšoval, ale údajně nikdy Uprku nedohnal. Chodili do hospod u Vinklerů nebo Svobodů.

První studie lidových typů ze Slovácka

d: Slovácký stařec v širáku, 1890, NG O 2866

d: Slovácký stařec s holí, 1890, NG O 2865

d: Žena v kožichu / Kněždubanka, 1890

d: Krysař, 1890, akvarel, papír, 780 x 334 mm (Lamač uvádí Národní galerie?) maj. Leopolda Brumlíka

ještě pro Wiesnera:

d: Hostinský a Hostinská, protějškové návrhy výzdoby Wiesnerovy vily v Tupadlech, 1890

1891

p: Hroznová Lhota; 12. ledna – svatba s učitelkou Josefínou Kučerovou

p: počátkem léta novomanželé přesídlili do Bystřice pod Hostýnem

p: na zimu pravděpodobně odcestoval do Prahy provádět karton k fresce Sv. Jiří pro hraběte Silva Tarucu pro zámek v Průhonicích. Ateliér a byt ve Vodičkově ulici. Karton dokončil v polovině května následujícího roku (viz zpráva ve Světozoru)

lit: Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí Bubenče, Karlína, Smíchova, Kr. Vinohrad, Vršovic a Žižkova, Praha 1891

Schwaigerovo jméno je uvedeno v pražském adresáři v rubrice Malíři akademičtí, s adresou Praha II, Vodičkova ulice 38; to poněkud oslabuje romantickou představu o úkrytu v „Karpatech“; Schwaiger byl pro případné věřitele vystopovatelný, poměrně snadno. Tato adresa doplňuje zprávu ze Světozoru.

u: umírá Schwaigerův otec

lit: Schwaiger 1912

Nejprve jsem si na Slovensku našel svou milou dobrou ženu, jediné „terno“ ve svém hloupém životě.“

lit: A. Masaryková 1994, s. 40

Pak se vídali častěji. Jednou ji navštívil. Josefina, mladá učitelka ručních prací, se mu pochlubila novým klavírem; sdělila, že si jej právě kupuje. Schwaiger, opřen o křídlo klavíru, se podíval na svou mladou spolubesednici a řekl:

My si jej kupujeme!“

A byli zasnoubeni.

lit: Politik 4. února 1891 (cit. podle Lamač 1957, s. 45)

Hanuš Schwaiger, náš vynikající malíř, vstoupil do stavu svatého manželství. Již delší dobu zdržoval se za studijními účely na Moravském Slovácku a zde se seznámil se slečnou Josefinou Kučerovou z Hroznové Lhoty. Jak oznamují Slov. noviny konala se svatba tamtéž 12. ledna. Oddával ve zdejším kostele farář Martin Vašek. Jako svědkové byli kostelník (Matěj)Křápek a hostinský (Josef)Svoboda. Ženich, odedávný nepřítel etikety a všech tradičních řádů, objevil se při svatbě v bílé slovácké haleně, která mu náramně slušela.“

lit: Lamač 1957, s. 45

S touto novinovou zprávou souhlasí i oddací list; je na něm však jako oddávající uveden velebný pán František Procházka. Učitelka Josefina Kučerová byla dcerou Matěje Kučery, úředníka v. v. ze Strážnice a Josefiny Kučerové, rozené Weinharové. Bylo ji 25 let. Schwaigerovi bylo tehdy 37 let.“

lit: Jiránek 1908, s. 16

Ona (novomanželka) pro něho uhodla Rusavu, malou vesničku valašskou, kterou kdysi navštívila s matkou při pouti na Hostýn. Nedlouho po svatbě, z jara r. 1891 přestěhovali se do té krajiny a ubytovali se pod Hostýnem. Na panském sklepě, u vrchního lesního laudonských lesů. Ale brzo při nahodilém setkání zvěděl baron Laudon, jakého má jeho lesník vzácného hosta; byl starým ctitelem Schwaigerova umění a brzy stal se i jeho osobním přítelem. Hned na poprvé nabídl mu za stálý byt svoji myslivnu na Pasekách, na úbočí Hostýna, která byla pak na léta stálým Schwaigerovým sídlem a kam se dosud z Prahy nejraději vrací.“

lit: Lamač 1957, s. 46

ze Slovácka údajně vypudili Schwaigera neodbytní věřitelé, kteří jej vyslídili i v Hroznové Lhotě, a snad i neshody s Uprkou, které vystřídali původní náklonnost.

d: Handlák Pluhař z Hroznové Lhoty, 1891, NG O 5240

d: Žena s motykou, 1891

d: Mlýn v Chvalčově, 1891, NG O7216

v: Zemská jubilejní výstava (šest vystavených obrazů HS): Jeskyně Steenfollská (Utopenci, Č. pohádka, č. k. 496); č. k. 499 „Studie: Holanďan nejnižší společenské třídy s hliněnou fajfkou dumá nad těžkostmi světa; č. k. 497 Studie z Antorfu; č. k. 498 Studie z Gentu

rec: K. M. Čapek-Chod, Světozor

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/25.1891/48/574.png

1892

p: Praha, ateliér Vodičkova ulice, zima

lit: Masaryková 1947, s. 38

V době, kdy jsme chodili na obědy k strýci Ludvíkovi, Schwaiger a jeho mladá žena bydleli ve Vodičkově ulici. Tam jsem ho – Herbert a já – po prvé navštívili v jeho ateliéru. Vstoupili jsme s očekáváním, a přec nás krása malířského prostředí překvapila. Ateliér byl ve veliké místnosti s vrchním osvětlením. Po celé hlavní stěně byla kresba sv. Jiří na papíře, rozděleném na čtverce; z nich Schwaiger, mistr fresky, přenášel kresbu na zeď průhonického zámku.

pozn: tato vzpomínka zřejmě komprimuje do sebe několik zážitku odehrávajících se v delší časové stopě. Na obědy do Moravské vinárny k strýci Ludvíkovi docházeli Masarykovi v době pobytu ve Školské ulici, tedy v rozmezí listopadu 1888 až července 1890. Schwaiger měl v té době ateliér, údajně ve Vodičkově ulici 38 (Lamač, i podle vzpomínek Uprky). Díla zde vzniklá odpovídají roku 1892, tedy i skutečnost, že zde byla přítomna Josefina Schwaigerova. Herbertovi bylo sedm let v roce 1887. Možná svou roli měla fotografie (viz níže), na jejímž základě si Alice rozpomínala.

Světozor 1892, s. 347

lit: K. M. Č., Hanuš Schwaiger ve svém ateliéru, Světozor, č. 29, 1892, s. 348

p: Bystřice pod Hostýnem, léto

lit: KMČ (3. červen 1892)

Touto dobou nachází se ovšem již dávno mimo Prahu na svém moravském sídle venkovském a na vchodu ku pražské dílně jeho, jevišti to pilné práce zimní visí zámek.

p: Zámek Silva-Tarouca Průhonice u Prahy

Pracovní pobyt u hraběte Silva Tarouca v Průhonicích u Prahy. Realizace fresky Sv. Jiří na fasádě zámku.

lit: Jiránek 1908

(…) a zdržoval se více než rok (1892) v Průhonicích u hraběte Sylva-Tarouccy, kde bydlil v bažantnici a maloval na zámku velikou fresku svatého Jiří, nejrozměrnější svoji dekorativní práci.“

lit: Čapek, Hovory s TGM

Když můj kamarád Hanuš Schwaiger maloval svatého Jiří na zámku v Průhonicích, navštívil jsem ho tam; tam jsem potkal hraběte Sylvu Tarouccu, kterého jsem znal z parlamentu, a u něho jsem se seznámil s německým křesťanským socialistou doktorem Mayerem.

d: Sv. Jiří, 1892, SGVU Náchod K39

d: Prováděcí karton Sv. Jiří, 1892, NG K 64584

d: Tondo sv. Jiří, 1892, repro Jiránek 1908, s. 71

d: Klanění Tří králů, (1892), NG

d: Paraván Klanění tří králů (Vánoce), 1892, NG

d: Rej čarodějnic, 1892, NG K 15785

d: Bludičky, 1892, nezvěstné pouze repro: Jiránek 1907, s. 105 (b/w)

d: Portréty rodičů Josefíny Schwaigerové, 1892, NG K 13855, K 13856

lit: VW, Hanuš Schwaiger, Zlatá Praha IX, 1892, s. 419

(zajímavý životopis, např. uvádí závěrem součet všech dosavadních děl HS, a to 276)

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/9.1891-1892/35/419.png

v: KJ 1892, č. k. 71 (Krysař, akvarel, majetek pana Brumlíka); č. k. 245 (Žebrák z Moravské Slováče, majetek p. dr. S. Taussiga); č. k. 252 (Slouha z Moravské Slováče, majetek p. dr. S. Taussiga); č. k. 504 (Dopravní lodě v Knooke, majetek pana Leop. Brumlíka); č. k. 505 (Studie podzimní, majetek pana L. Masaryka); č. k. 539 (Dopravní lodě v Knooke, majetek pana Leop. Brumlíka)

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/9.1891-1892/25/298.png

repro: ZP IX, č. 25

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/9.1891-1892/25/297.png

u: Galerie H. O. Miethke prořadala dražbu sbírky Max Tadesco (Katalog der KUNST-SAMMLUNG des Herrn MAX TODESCO)

531 Illustration zu den Canterbury tales. Bankett. Aquarell.
532 Till Eulenspiegel als Seiltänzer. Federzeichnung. 1879. Sig. qu.-fol.

http://agso.uni-graz.at/marienthal/bibliothek/anonym_1892_collection_max_todesco/1.htm

Max(imilian) Todesco (1813–1890), owner of the Marienthal textile factory from 1845 until 1858, founder of the third Marienthal textile factory and the Marienthal workers’ settlement.

1893

Bystřice pod Hostýnem

lit: Die graphische Künste, txt: Richard Graul

d: Statek na Rusavě, 1893, NG O4696

1894

Bystřice pod Hostýnem

d: Skica/návrh freskové výmalby Loudonské kaple v Bystřici pod Hostýnem, 1894

prováděcí návrhy, Moravská galerie, DK 575-577

D: Návrh freskové výmalby Loudonské kaple v Bystřici pod Hostýnem, 1894

Státní zámek Milovice, M 1390

repro: ZP XI/1894, č. 25, s. 297, txt 298: „Návrh k obrazu na omítce v rodinné hrobce barona Arnošta Loudona na Moravě.“ Podle VW byl „Návrh“ vystaven na III. Mezinárodní výstavě vídeňské (spolu ještě asi s pracemi dvaceti umělců českých).

Arnošt baron z Loudonu jest majitelem a patronem posvátného Hostýna. Dle toho umělec řešil svůj návrh k obrazu na omítce rodinné jeho hrobky. Uprostřed umístil obraz Panny Marie Hostýnské, vlevo s andělem života, obětujícím panně nejsvětější štíty (Laudonský, Seileruský a Vossovský), vpravo s andělem Smrti. Postranní obraz pravý obsahuje členy rodiny mužské pod ochranou sv. Jiří, postranní obraz levý členy rodiny ženské pod záštitou sv. Alžběty. V oblouku nad tím spatřujeme Anděla míru s palmou a anděla jiného se srdcem v ruce jako symbolem oddanosti. Pod tímto vyobrazen jest staroslavný Hostýn. Padající růže mezi andělem se srdcem a vyobrazením Hostýna jest symbolem upomínky. Celá kaple zbudována jest z pískovcových kvádrů, oltář ze žlutavého kamene (dle návrhu prof. C. Mayredera ve Vídni). Madona na obraze prostředním provedena v životní velikosti, čímž zároveň jsou dány rozměry maleb ostatních. // Mistr Hanuš Schwaiger mešká právě na studijních cestách v Uhrách.“

Promptní otištění návrhu Loudonské hrobky v Zlaté Praze, možná inspirovalo Schwaigera k zaslání

kreseb z pobytu FJI. v Bystřici v roce 1897 redakci stejného časopisu.

lit: Táborský 1929, s. 254

Býval jsem při malování. Bývalo velmi zajímavé. Vedle píšťal, které propouštěly barvy, byly tam skleněné píšťaly, které propouštěly pivečko. (…) Táborský uvádí, že umělec neměl problém s bočními křídly s portréty členů rodiny Loudonů: To mu nedělalo těžkostí, naopak. Ale střední část, Madona! Nechtěl ji mít portrétem. Přál si vidět gotickou Madonu. Navrhl jsem Olomouc, fresky v křížové chodbě při metropolitním chrámě sv. Václava. Zajeli jsme tam. Madona se mu zalíbila. Chtěl si hned udělat kopii, ale bylo třeba lešení. Tehdejší dómský vikář, dp. Vyvlečka, můj kamarád z gymnasia, rok jsme spolu bydleli, hned pomohl. Lešení postaveno a kopie udělána – skvostný akvarel. Ale Schwaiger nepoužil z ní ani vlásku na své fresce; chtěl jen vidět, jak to dělal ten pozdně gotický malíř. To bylo v roce 1894.

Za tuto ochotu tehdejší pan vikář – teď už je vyšším hodnostářem – dostával pak od Schwaigera zprávu, kdy přijede do Olomouce, obyčejně se svou chotí; všichni poseděli pospolu v Národním domě a byli tak dobří a nesobečtí, že si vzpomněli i na mne; z toho jejich posezení dostaval jsem korespondenční lístky s veselými karikaturami jejich i jinými vtipnými kresbičkami, jejichž humor mluví zároveň o veliké, dobrém srdci Schwaigerově.

pozn:

VYVLEČKA Josef – katolický kněz
* 15. 8. 1861 Štípa
+ 8. 1. 1942 Olomouc
Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a v Olomouci a bohosloví v Olomouci. Byl papežským prelátem a zabýval se mj. církevními a uměleckými dějinami, archeologií a sběratelskou činností. V roce 1883 stál u zrodu Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci a byl členem jeho výboru a vedoucím numismatické sekce do roku 1919. Vydal Příspěvky k dějinám kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci a přispíval do ČVSMO, Našince a dalších časopisů. (V roce 1939 publikoval v Novém Valašsku stať Z dějin Radhoště v 18. století.)

v: Internationalen Kunst-Ausstellung, Künstlerhaus, Wien 1894, č. k. XXIII/42

42. Schwaiger Hans in Prag. Geb. Neuhaus in Böhmen, 28. Juni 1854. Schüler der k. k. Akademie der bildenden Kunste im Wien.

Entwurf zu einem Frescogemälde für eine Grabkapelle. (In der Mitte die Madonna, wie sie am Hostein in Mähren seit den Tatarenkämpfen (1341) verehrt wird; seitlich St. Georg und St. Elisabeth mit den Donatoren.) Aquarell. Eig. Herr Ernst Baron Loudon.

d: Holubice s ratolestí k Loudoské kapli, 1894, kvaš, papír, 138 x 350 mm; kat: Gottwaldov 1982, č. k. 77

Architekt Karl Mayreder (1856-1935)

lit: Jaroslav Petrů, Činnost Hanuše Schwaigra v Bystřici pod Hostynem, Památky a příroda IV., Praha 1981, s. 68-73.

_na státním hradě Bítově je uložena knihovna Loudonů z Bystřice pod Hostýnem (…) tam se zachovaly dva plány, které dokumentují v měřítku 1:25 hřbitovní kapli v B/H. : 1) boční pohled, průčelí a podélný řez; 2) kombinovaný příčný řez stěnou a oknem, kombinovaný půdorysný řez ve čtyřech rovinách stavby a pohled na zadní stěnu kaple

_na základě korespondence Loudon-Mayereder vyvozuje dobu projektu mezi 1889–1894, spodní hranice na základě dopisu 3. června 1889 od Mayeredera, kde se zmiňuje o dvou skicách pro hřbitov

d: Značky firmy Zbořil a syn Bystřice pod Hostýnem, nedat., repro: Lamač s. 113 (s madonou hostýnskou)

d: Dobývání šibeničního kamene, 1894, nezvěstné repro: Ver Sacrum

1895

p: Bystřice pod Hostýnem

k: ilustrace pro W. Hauff, Phantasien im Bremer Rathskeller, celý konvolut ilustrací Albertina, Wien

1895–1896

k: Bilderbogen für Schule und Haus

d: Avaři (Hunové) – pro Bilderbogen für Schule und Haus, 1895

d: Červená karkulka, 1896, GVU Ostrava – Gr 33 (HS kolorovaný tisk v NG, signován a s přípisem)

pro Bilderbogen für Schule und Haus

1896

p: Bystřice pod Hostýnem

p: druhá cesta do Nizozemí

d: Vlaamischestraat (Wollestraat), 1897

d: Leopold Daneels

d: Krajkářky z Brugg

lit: Dana Veselská posílá HS do rakouského Aspangu(?)

lit: Alice Masaryková, Moje vzpomínky na Vlašsko. Naše Valašsko, X, 1947, č. 1. s. 1-2!!!

D: Holanďanka se džbánkem, 1896, NG K 30896

1897

p: Bystřice pod Hostýnem

p: Konec léta a podzim v jižní Tyrolsko a severní Itálii, kde z pověření knížete Lichtensteina kopíroval románské fresky v bazilice San Zeno ve Veroně.

Basilica di San Zeno Maggiore a Verona (983 vysvětil sv. Vojtěch)

d: Tridentské střechy, 1896, NG DK 5330

d: Radnice v Tridentu, 1896, NG DK 5329

d: Piazza dell’Erbe, 1897, repro: Lamač 176; Unie 1904 (majetek Johanna II. Liechtensteina)

d: Dom v Tridentu, 1897 (9./10.), zámek Milotice (Brno pam. Úst.) M 999 (staré inv. č. 770)

d: Panna Marie Hostýnská, 1897 (edice R. Promberger)

lit: Popularitu této realizace může dokládat další zmínka v ZP XV/1898, č. 7, s. 84 o vydání samostatné reprodukce Schwaigerovy Hostýnské Madony olomouckým nakladatelem a knihkupcem Romualdem Prombergerem (současně s Uprkovou Poutí k sv. Antoníčkovi):

Neméně šťastně provedena jest i kopie Madony Hostýnské“ od mistra Hanuše Schwaigera, již zajisté uznati třeba za jeden z nejlepších náboženských obrazů, způsobem tímto u nás vydaných. A jsme jisti, že originální práce tato dojde svrchované obliby českého obecenstva.“

1898

Bystřice pod Hostýnem

lit: Nový život, 1898, s. 140: anotace vydání akvarelem kolorovaného dřevorytu Cyril a Metoděj u Prombergera v Olomouci (na základě restaurování veronských fresek v klášteře ve Veroně, cesta na náklady knížete z Liechtensteinu).

lit: Nový život, 1898, s. 140

Jest obraz sv. Cyrilla a Methoděje dřevoryt na hadrovém papíře vlastnoručně kolorovaný. – Komponován jest dle loni objevených fresek v klášteře sv. Jana (sic!) ve Veroně, kam byl k ošetření jejich mistr Schwaiger knížetem z Lichtensteinů vyslán.“ (…)Akvarely jsou v pastartách a opatřeny vlastnoručním podpisem Schwaigera. Schwaiger sám navrhl rámce malované na základě motivů z Karlova Týna a moravských ornamentů.

d: Cyril a Metoděj, 1898, kolorovaný dřevoryt? (edice R. Promberger)

lit: Prombergerův inzerát na Cyrila a Metoda + Hostýnskou Madonu in: Volné směry

lit: Čas http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/11.1897/49/774.png

lit: vychází monografické číslo Ver sacrum, txt: Ludwig Havesi

u: TGM v Chvalčově, pravidelné návštěvy u Schwaigera, občas i na zámku u hraběte Loudona

lit: Polák 2004, s. 187

I o letošních prázdninách chtěl Masaryk navštívit Slovensko. Pro první týdny však tentokrát na radu přítele Schwaigera zvolil Moravu, krajinu pod Hostýnem, kde Schwaiger měl letní sídlo. Literarní spolupracovník a přítel František Táborský, rodák z Bystřice pod Hostýnem, vyhlédl vhodné ubytování v sousedství svého rodiště, ve Lhotě pod Hostýnem. Masaryk si je zajel prohlédnout, byl spokojen a snadno se dohodl s majitelem domu, a tak už ve středu 13. července se celá rodina ubytovala v pěkném přízemním stavení na kraji vsi.

arch: LA PNP, fond Táborský, Masarykův dopis Táborskému (z Prahy do Bystřice p. Hostýnem) datovaný 12. VII. 1898: … přijedu zítra (…) vzkažte Schwaigerovi.

lit: František Táborský, Památce presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, protektora Radhoště, Radhošť 1937

lit: Josefina Schwaigerová, Vzpomínky, in: Masaryk a děti. Sborník vzpomínek, Praha 1930, s. 62-64.

Gerlachovy alegorie

d: Jagd/Lov a Astronomie pro Gerlachovy alegorie, 1898

v: Wien Secession: Jeskyně Steenfollská (viz recenze: –en– (Miloš Jiránek), Kolektivní výstava Schwaigrova, Volné směry, III, 1903, s. 307.

1899

p: Bystřice pod Hostýnem

pracuje na zakázce pro Thonet a připravuje pro Wilczeka výmalbu knihovny na hradě Kreuzenstein

v: samostatná výstava v Miethkeho galerii ve Vídni

Collectiv-Ausstellung Hans Schwaiger. Gesellschaft deutscher Aquarellisten. Die Jugend.

Zaklínač (84); Vodník (48); Krakonoš (128); Dlouhý, široký a bystrozraký (116)

rec: Hermann Bahr, Collective Austellung von Hans Schawaiger, Die Zeit, 18. 3. 1899

rec: –en– (Miloš Jiránek), Kolektivní výstava Schwaigrova, Volné směry, III, 1903, s. 307.

Společná výstava s klubem akvarelistů a ilustracemi pro časopis Jugend. Výstava měla celkem 247 čísel z toho 150 Hanuš Schwaiger. Na výstavu zapůjčili také majitele z Prahy. Vystaveny Novokřtěnci a 19 studii k nim(?). Ilustrace z Wiesnerova pohádkového alba. Krakonoš, Vodník, Krysař. Holandsko a Morava. Wiesnerův domácí oltář; sv. Lukáš; sv. Jiří. Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Ahasver. Dva kartony, boční křídla k Loudonské kapli. „Mezi značným počtem zakoupených věcí nalézá se též Vodník pro vídeňskou galerii“-

v: Praha Retrospektiva v rámci KJ (60 čísel, katalog)

samostatná výstava v rámci výroční výstavy; podle recenze výstava „přišla z Miethkeho galerie“; zmenšená verze

rec: http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:27c41640-5d19-11dc-ad0a-0013e6840575&q=schwaiger

v: Praha – JUV (tři holandské krajiny a Vylovený vodník)

v: Vesna Brno – Klub přátel umění, vystaveny díla Hanuše Schwaigera, Joži Úprky, Aloise

Kalvody, Zdeňky Vorlové, Jána Köhlera, Josefa Šichana, Petra Jaroše a Alfonse Muchy. Schwaiger jmenován čestným členem Klubu.

p: návštěva Vídně – polovina srpna, jednání s hrabětem Wilczkem o výzdobě hradu Kreuzensteinu; první setkání s J. S. Macharem (zprostředkuje TGM); na cestě Schwaigera doprovází Adolf Kašpar

u: letní prázdniny ve Chvalčově znovu tráví rodina TGM, nově také manžele Macharovi

lit: Masaryková 1994, s. 40

Mistr Schwaiger nás po léta zval, abychom společně s Macharovými strávili prázdniny v Bystřici pod Hostýnem. To se uskutečnilo roku 1899. Bydleli jsme v malém domku na cestě směřující k Hostýnu. Se Schwaigerovými a Macharovými jsme se vídali velmi často, téměř denně.

Krásné byly procházky lučinami a vycházky na stráně Hostýna, k myslivecké chatě, kterou baron Loudon zapůjčil Schwaigerovi. Tam ráno táhly šedé, voňavé mlhy a hřiby rostly téměř přede dveřmi.

O Schwaigera pečovala jeho svérázná žena a její matka, zlatá moravská baběnka. Tím byl Schwaiger blízký moravskému lidu, ale měl velmi rád ovzduší zámku a barona Loudona a nepřemýšlel zvlášť o jeho poměru k českému prostředí.

Otec, který prožil stinné stránky feudalismu, byl jakousi živou výčitkou tomuto nespravedlivému rakouskému systému. Ač o tom nemluvil, Schwaiger to pociťoval.

u: za prázdninového pobytu TGM se z dopisu Sigmunda Münze o okolnostech vraždy v Polné, „hilsneriadě“

lit: Karel Dostál-Lutinov, U Hanuše Schwaigera. Nový život, V, Nový Jičín 1900, s. 52-54.

pozn: KDL přijel do Chvalčova 28. srpna 1899 (viz Život)

d: Portrét TGM, (viz Masaryková)

d: Továrna bratří Thonetů, 1899, série akvarelů pro prezentaci firmy na Světové výstavě v Paříži v roce 1900

lit: Lamač 1957

v padesátých let našel ve Vídni v majetku rodiny Thonetů několik originálů; tři repro v monografii: pohled na továrnu v Bystřici pod Hostýnem (bratři Thonetové vlevo), Rašplovna + ještě jedna

d: Obálka knihy Josefa Merhauta Andělská sonáta, 1899, desky knihy navrhl arch. Jurkovič; kresba MG, knihu mám; repro Nový život, 1900

v: Vídeň, Galerie O. H. Miethke, vernisáž 11. březen 1899

Katalog Collectiv-Ausstellung Hans Schwaiger. Gesellschaft deutscher Aquarellisten. Die Jugend. Wien 1899

rec: Die Zeit, Hermann Bahr (rec.)

http://www.univie.ac.at/bahr/sites/all/txt/die-zeit/1899-18/233-170.pdf

http://www.univie.ac.at/bahr/sites/all/txt/die-zeit/1899-18/233-171.pdf

v: Praha, KJ 1899, samostatná výstava v rámci výroční výstavy

rec: Světozor (rec.) KMČ-CH (otázka HS národnosti)

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/33.1898-1899/25/298.png

v: Praha, JUV, kolektivní výstava „U Štajgrů“, 14. 10. – 21. 11. 1999; vystaveny tři obrazy: Z Holandska, Vypuštěný rybník, Západ slunce

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Cas/13.1899/46/724.png

p: Brno Vysoké učení technické

19. 9. jmenován mimořádným profesorem kreslení na české technice v Brně; služební přísahu složil 3. 10. Řádným profesorem byl jmenován 4. 12. 1901

lit: korespondence TGM – Rezek, s. 108

Rezek se důvěrně ptá v dopise z 18. srpna 1899: „Co říkáte tomu, abych Schwaigera vyzval, aby přijal místo učitele kreslení (za rok, dva bude z toho profesura) na české technice v Brně? Myslíte-li, že se hodí k tomu a že by přijal, promluvte s ním, ale brzo a pak mi napište. První rok by ovšem mnoho nedostal (ač však slušný plat), ale jakmile budou dva nebo tři ročníky, byl by profesorem s pevným postavením a měl by dosti času pro své umělecké práce, anoi ateliér by si pak ve škole mohl zřídit: v nové budově, která se postaví.“

deník Rezka: záznam z 24. 8. 1899, že od Schwaigera došel telegram o přijetí profesury v Brně

(viz Jan Muk, Památník ministra prof. A. Rezka, Jindřichův Hradec 1936, s. 22; Literárně zpracoval J. S. Machar, Soubor belletrie, Praha 1922, s. 228-235.)

lit: Korespondence Masaryk – Rezek, s. 110

dopis/odpověď TGM Rezkovi z 20. srpna: Schwaiger totiž pro letošek (do nového roku) je kryt příjmy měsíčními, pravidelnými; (od koho?)celý rok budoucí může a má být zase u Wilczka a vůbec Wilczek už častěji říkal, že má být na Kreuzensteinu správcem sbírek uměleckých. I jinak by se Schwaiger neměl zle, kdyby ho nepronásledovali vachtaři, a k tomu ještě jej pronásledují podvodně. A ovšem, znáte jej přece dávno, je Schwaiger hospodářským básníkem.

lit: Machar 1927, s. 156

cituje dopis od Schwaigera, a potvrzuje TGM informaci Rezkovi, že Schwaiger do konce roku dostává pravidelné peníze od Thonetů

Aj, prosím tě, Rezkovi řekni, že u toho Thoneta mám do nového roku práci a že bych do Brna jen dojížděl.

d: Král Ječmínek, 1899, návrh obálky pro stejnojmenný kalendář R. Prombergera (nevydáno)

u: v pátek 9. června 1899 přijíždí za Schwaigerem do Bystřice mladý Adolf Kašpar, setkání zprostředkoval R. Promberger

1900

p: Brno, stěhuje se v březnu z Bystřice do Brna

lit: Machar 1927, s. 161

V březnu 1900 stěhuje se Schwaiger s nábytkem z Bystřice do Brna. (…) „před domem fůra s naším celým majetkem a já právě nyčkom jsem to dostěhoval. To bylo hrozný, já myslel, že skočím s toho druhýho štoku dolů, aby to už mělo konec.“

lit: Karel Dostál Lutinov, U Hanuše Schwaigra, Život, 1900, s. 52-54.

doprovozeno fotkou HS a repro Hlava fauna z titulní strany Volných směrů (hlava vodníka?)

lit: Monografické číslo Volných směrů, txt: KBM

d: Obálka Volných směrů, 1900, PNP(?)

lit: Táborský 1904

malá konfese, nacionále, curriculum vitae: hořejší půli okna vidíme trčet starou část zámku jindřichohradeckého s příšernou hladomornou, v dolejší kus holandského kraje s povětrným mlýnem za měsíčné noci. Na zadní straně nakreslil jen jedinou kartu – srdcové eso s jetelovým čtverolístkem… Vpředu hlavně epika, vzadu intimní lyrika. Tj. „V jižních Čechách, V Jindřichově Hradci, jsem se zrodil, jeho středověkým a pohádkovým ovzduším jsem se odkojil, v Holandsku a Fladrech zaslíbenou zemi jsem našel, na Moravě śťastnou kartu vyhrál.“

d: Slavíkův rodinný oltář, 1900–1902, akvarel, nezvěstné, repro: Lamač 1957, č. 294-296

lit: Lamač 1957, s. 56:

dokončil 17. srpna 1902; přípis na zadní straně: (…) na památku, že mne tento z rukou lichvářských osvobodil. Práce na oltáříku se vlekla bezmála dva roky. Dopis 22. 12. 1900 z Brna oznamuje Slavíkovi, že zahájil práci („oltář je také začatý“) a 8. 8. 1901 píše do Hradce: Velectěný pane doktore, poslyšte prosím, co Vám řeknu a na čem jsem se rozhodl. Už po druhé dělám postranní obrazy k Vašemu oltáři. Ponejprv dělal jsem to tak, jak u Wiesnera, ale – už mi to nestačilo. Tož jsem je zahodil. Vím, co jste pro mě udělal a proto chci opět vše udělat na místě a ne na paměť. Přijel bych koncem t. m. do Hradce, snad byste nám mohl vypomoct, bysme v zámku s mou ženou dostali poko,j a že by v jedné z místností (buď, co je ta vojna nebo v té vedle, kde je výborné světlo) mohl oba postranní obrázky udělat. Záleží mi na tom, by právě tato věc byla v charakteru hradecká, tam jsem začal a myslím, že tam i naleznu, co hledám – zde marně. //

V pozadí za ostrovem Vás dům a pohled na Hradec, chci to ale v barvě dělat z loďky podle přírody, kdežto figury budou v tónu.“

cit.: Dopisy uložené v památníku v museu v Bystřici pod Hostýnem

repro: ZP 1902-1903

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/20.1902-1903/23/268.png

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/20.1902-1903/23/276.png

lit: Machar 1927, s. 157

Machar se hlásí k nápadu kontaktovat dr. Slavíka s žádostí o pomoc: Hansi, dej mi plnou moc, musíme tomu předejít, dopíšu dru Slavíkovi do Jindřichova Hradce.

Dr. Jan Slavík, bývalý mladočeský poslanec, byl vzácný kulturní člověk. Jeho historické a umělecké sbírky neměly sobě rovných; Schwaigera, jak jsem věděl od prvého setkání

Gottwaldov 1982, č. k. 98:

d: Skica k oltáři dr. Slavíka, (1900), tužka, papír, 182 x 60, 182 x 128, 182 x 60 mm, nesignováno

lit: J. V. Scheybal, Adolf Kašpar, život a dílo, Praha 1956, s. 39

HS mu opatřoval různé drobné zakázky (…) nakonec jej pozvali k spolupráci na domácím oltáříků se sv. Lukášem, kde Kašpar kreslil podle fotografií portrétní hlavičky donátorů.“

1899 – 1901

p: Kreuzenstein

Schwaiger, Kašpar a kostlivec Kreuzensteinu

Nakladatel Promberger poslal práce mladého Adolfa Kašpara na posouzení Hanuši Schwaigerovi, následně osobně nakladatel přivedl Kašpara za Schwaigerem do Bystřice. Schwaiger domluvil studia na pražské Akademii, začátek studia 1899 u Maxe Pirnera. Kašpar pomáhal Schwaigerovi při práci na výmalbě sálu na hradě Kreuzenstein, údajně dvakrát; poprvé pravděpodobně v roce 1900 a podruhé od 9. dubna do poloviny května 1901. Vznikl Kašparův čárkový lept Kostlivec z Kreuzensteinu (Památník Adolfa Kašpara v Lošticích, AK 29) a studie k leptu (tamtéž, AK 29): v dřevěném křesle sedí kostlivec, na stole před ním je položena zavřená kniha. Ukazovák levé ruky má vztyčený k varovnému gestu. Údajně toto hradní strašidlo Schwaiger s Kašparem na hradě potkávali.

lit: František Táborský, Adolf Kašpar: ilustrátor, malíř, grafik, Promberger, Olomouc 1935.

V tu dobu (1899) znal se už Promberger se Schwaigerem. Vydal jeho „Matku Boží Hostýnskou“ a „Sv. Cyrila a Metoda“ v barevných reprodukcích a požádal ho o kresbu na obálku nového kalendáře „Ječmínka“. Podnikavý Promberger chtěl Moravu zbavit záplavy málocenných kalendářů, vydávaných firmami německými. Začal vydávat dobré kalendáře české. Vydal jich několik, jeden rok až 18. Získával dobré spolupracovníky (…) požádal taky Schwaigera. (…) poslal žádaný barevný návrh. (…) Byla to umělecká obálka; ale Prombergerovi se zdála málo lidová a málo líbivá. (…)

lit: Sborník „Romualdu Prombergerovi k pětasedmdesátce, Olomouc 1931

lit: J. V. Scheybal, Adolf Kašpar, život a dílo, Praha 1956, s. 39

lit: V. Jůza, AK, kat. výstavy, OGV Ostrava 1973

lit: Lamač 1957

Na Kreuzensteinu vyzdobil asi čtyřicet polí podobiznami německých mužů vědy a umění, rámovaných parafrází gotického ornamentu. Výzdoba je dnes ve velmi zchátralém stavu.

Práce na kartonech pro Kreuzenstein se protáhla na tři roky. S kreslením započal někdy počátkem roku 1899; provádění trvalo pak přes rok, od poloviny roku 1900 do konce roku 1901. Při práci na kartonech pomáhal Vladimír Svoboda a na Kreuzensteinu tehdy mladičký Adolf Kašpar.“

lit: J. S. Machar, Parrhasios, malíř staré Hellady a dva malíři čeští, in: Oni a já, Praha 1927

začátek června 1899: dopis TGM Macharovi: „Ostatně Schwaiger se chystá do Vídně. Má něco dělat Wilczkovi, jede to smlouvat. Vezme si sebou mladíka, jenž chce na Akademii, jistý Kašpar.“ (…)“ Byl vyzván Wilczkem, aby mu vymaloval nějaké sály na Kreuzensteinu. I v tom je Wilczek originál. Kreuzenstein byl ruinou, hrabě si usmyslil vybudovati na něm středověký hrad. Přesně podle původních plánů, ale kromě zdí musilo být všechno echt a středověké. Jezdí po světě, nikdy nenocuje v hotelu, vždy spí ve vlaku, prohlíží všechny obchody starožitníků a kupuje lucerny, svícny, závěsy dveří, vůbec vše, co zrakem znalce odkryje, pro Kreuzenstein. Hrad je hotov, bude to velkolepé muzeum, neboť Wilczek sjezdil už celou Evropu a skoupil kde co – ale jaký bude osud toho? Dal si tam v kapli udělat hrobku, a až v ní bude ležet, co potom? Mladý nemá valného smyslu pro to haraburdí.“

lit: Alice Masaryková, Dětství a mládí, Praha 1994, s. 41

Jako mladému chlapci uložil mu (Herbertovi Masarykovi), aby přenesl jeho kresbu na zeď hradu Kreuzenstein, postaveného hrabětem Vlčkem přesně podle starých středověkých plánů. Mladý chlapec žil několik týdnů sám ve věži; v noci slýchal vytí a skučení větru, za jitra viděl zoři rozlévat růžové světlo po vrcholcích Alp. Herbertovi se stýskalo, ale Schwaigerovi zůstal vždy za tuto zkušenost vděčen.

1901

p: Brno

v: Galerie Miethke, April-Mai 1901

Clemens von Pausinger – Francesco Paolo Michetti – Hans Schwaiger – Beneš Knüpfer u.a.

(Hans Makart, Fernand Knoppf, Hans Thoma a dva obrazy od Augusta Renoira)

u: 4. 12. 1901jmenován řádným profesorem VUT

1902

p: Brno

p: Paseky, Bystřice pod Hostýnem; 17. července zde dokončil d: Slavíkův oltář+ patrně zde trávil letní měsíce před nástupem na akademii

p: Nástup profesury na Akademii v Praze

Lamač 1957: jmenován profesorem 26. září 1902

p: žije ve vile Klára v Bubenči vedle hospody Na Slamníku, Malé náměstí č. 59

k: ilustruje první kapitolu knihy Rübezahl, der Herr des Riesengebirges od Johanna Karla Augusta Musäuse (1735 – 1787); ilustrace zbylých kapitol provedl Josef Loukota

lit: ZP (povolání HS na pražskou akademii)

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=ZlataPrahaII/19.1901-1902/52/624.png

lit: Žáci (důležití) podle Lamače:

František Naske, Antonín Majer, Otakar Kubín, Josef Loukota, František Hlavica, Jan Šrámek, Otakar Marvánek, František Kysela, Antonín Procházka, Adolf Träger, Rudolf Kremlička, Oldřich Lasák, Václav Rabas, Jaroslav Mašek, František Jelínek, Mořic Nágel. Jaroslav Grus a Oldřich Blažíček.

lit: Oldřich Lasák, Vzpomínky na Schwaigera, Z malířova zápisníku, Promberger, Olomouc 1946.

k: Klub přátel v umění v Brně vydal jako svou druhou prémii reprodukci Ahasvera. Originál vznikl na objednávku viceprezidenta poslanecké sněmovny Karla Kramáře. Schwaiger obdržel od Klubu honorář 300 korun.

v: PRAHA, kolektivní výstava spolku Mánes (viz recenze KBM v ZP XX, s. 275)

1903

p: Praha

d: Ilustrace pro knihu Josefiny Schwaigerové O hastrmanovi, nakladatel F. Kočí, Praha

viz seznam

1904

p: Praha

lit: František Táborský, H. Schwaiger, pohled do jeho života a díla, Praha 1904

1906

p: Praha

p: třetí cesta do Belgie spolu s manželkou

lit: Lamač 1957, s. 59

cestu rekonstruuje na základě pozdravů, které posílají tchýni:

13. 8. 1906 Bruggy

17. 8. 1906 Antverpy

6. 9. 1906 Bruggy

21. 9. 1906 Bruggy: „tak jsme spali poslední noc v Belgii. Večer už budeme v Německu a asi v úterý doma“ Dopisy uložené v muzeu v Bystřici pod Hostýnem! ?????

d: Rybí trh v Bruggách, 1906

d: Ovocný trh v Gentu, 1909

d: Život v přístavu antverpském, 1908, akvarel, nezvěstné (Lamač 1957, s. 60)

u: operace jazyka (nádorové onemocnění)

1907

p: Praha

p: restauruje gotické fresky v kostele sv. Havla v Myšenci u Protivína (viz Lamač 1957, s. 59) – kostel sv.Havla (fresky 1340–1350?)

Původně románský kostel pochází asi z konce 11. století. V roce 1270 k němu byl přistaven gotický kostel s hranolovou věží. Z původního kostela se dochovala upravená sakristie, původně s apsidou. Kostel je jednolodní s pětiboce uzavřeným presbytářem. V západní části je tribuna. Na stěnách a na klenbě sakristie jsou raně gotické fresky zobrazující umučení sv. Voršily z let 1340–50. V průběhu následujících století byl kostel opravován a drobně upravován. Kostel byl regotizován v letech 1904–05. Největším zásahem byla rekonstrukce v 70. letech 19. století, při které byla regotizována věž.

lit: Lasák 1946, s. 8

Přišel jsem k němu po dvouletém pobytu ve všeobecné škole u prof. Roubalíka a Vlaha Bukovace v roce 1907. Tehdy nás bylo pět nových žáků, které přijal, mezi nimi byl zemřelý Rudolf Kremlička. Schwaiger byl velmi vysoký člověk, převyšoval lidi o celou hlavu. Také když nám korigoval, založil si ruce vysoko pod pažemi a sedl si do podřepu, aby se dostal do horizontu žáka, kterému právě korigoval, což bylo dost komické na jeho vážný zjev, ale co měl dělat, chtěl-li vše správně posoudit.

(…)

První náš model byl dráteník někde od Trenčína.

(…)

Schwaiger každému říkal voni, snad svému nepříteli říkal vy. Vyjadřoval se lidově a hodně mu zůstalo, a snad si v tom liboval, z moravského dialektu.

(…)

Lasák (s. 9) zaznamenává Schwaigerovi anti-modernistické frky:

Jednomu, který se odvážil u Schwaigera pointilizovat, jak se tomu naučil u Bukovace, pravil: „Tohle, jestli se naučili dole (škola Bukovacova byla v přízemí), tak to tam měli taky nechat ty konfety, nebo jestli mají vadu ve voku, tak jdou k Deylovi“. (…) Mne se tázal: „To malujou pro výstavu vosmy?“ Jindy zase: „To zas byla výstava štrůzoků v Mánesu, nebo to jim ještě ten Bernard straší v hlavě?“ (…) Jednomu kolegovi, který s oblibou užíval v pleti takových modrozelených tönů, vysvětlit to takto: „To mají celý jako perlmutr, nebo jako kdyby byla čtrnáct dní pod vodou a potom zmodrala a zezelenala, anebo se najedla jedovatých hub a dostala silný křeče.“ Když nanášel pastózně světla, tázal se ho: „Proč ji mažou ten gefrones na záda?“

(…)

O Schwaigerovi se vědělo, že vysedával v hospůdce na Letné U Davida s Antonínem Slavíčkem. Tu a tam leckterý kamarád tam zabrousil, ovšem z jiné školy. My mládenci z akademie jsme chodívali do blízké kavárničky, kde jsme měli úplnou volnost, tam nás nikdo neomezovall v našich projevech a tam Schwaiger nikdy nevkročil, to bylo jisté.

1908

p: Praha

lit: vychází monografie Miloše Jiránka (SVU Mánes)

1909

p: Praha

Rudolf Kremlička, Preclíkář a Párkař, 1909

lit: Blažíček 1961, s. 110

Schwaigerova škola byla ve střední části prvého patra budovy Akademie a její kreslírna byla rozdělena ve tři díly, z nichž přední, větší, sloužil za pracovnu nám novým, další užívali starší posluchači a nastávající absolventi. Bylo nás asi dvanáct celkem, Rudolf Kremlička, nadaný Procházka, který padl za války někde v Srbsku, Jaroslav Grus, Řehořek, Fra Jelínek, Karl Wagner a moravský Pištělka, od r. 1912 Pašek a další. Starší Kremlička se v té době těšil zvláštní Schwaigerově přízni, na niž byl velice žárliv.

(…)

Přišel, prošel s rukama založenýma v bok ateliérem, podíval se po nás všech a prohlédl naše práce a zase šel. Kamarádi povídali, že toho vůbec moc nenamluví a že sedává raději u Davida. Schwaiger korigoval velmi zřídka, přicházel mezi nás snad jednou za čtrnáct dní a moc nám toho nepověděl, ale co řekl, to bylo vskutku výstižné.

lit: Srp 2006, s. 29

cituje: Kamil Novotný, Počátky díla Rudolfa Kremličky, Umění 10, 1962, č. 5, s. 458

Na akademii se nedostavil model. Žáci sami sebrali kdesi na ulici model nový, ovšem schwaigerovský, kterého Schwaiger s pochvalou akceptoval. „Ten chlap má fidipus“, řekl tehdy, a co to znamená, nikdo nevěděl ani nechápal – „kdo ten trefí, je malíř“. Chlouby a naděje třídy napjaly plátna a daly se sebevědomě do práce. kremlička s trémou začal malé prkénko. Když Schwaiger v udaný čas přišel korigovat, šel dříve k nejlepším. Nebyl s nikým spokojen. Ke Kremličkovi zašel naposledy, takřka při odchodu ze třídy, nečekaje překvapení. A kupodivu! Nedokončený a s velkou námahou malovaný drobný formát upoutal a dodal dokonce zakázku: namalovat pro pivnici U Šenfloků na Václavském náměstí řadu drobný chobrázků, typů, prodavačů, kteří v hostinci nabízely své ostatní služby.

d: Ovocný trh v Gentu, 1909

lit: Lasák 1946, s. 16

Pokud se pamatuji, za mého pobytu u Schwaigera, už nevytvořil mnoho věcí, z větších obrazů namaloval květinový trh v Bruggách pro řed. Živnobanky Růžičku. Víc se zabýval restaurováním starých obrazů a školou.

1910

p: Praha

p: letní léčebný pobyt ve Františkových Lázních

lit: Blažíček 1961, s. 112

Jednou mne profesor pozval k návštěvě do svého bytu, že tam najdu pro sebe leccos, co by se dalo pro takové „stillebny“, jak říkal, dobře použít. Přidal se ke mně ještě kamarád Peroutka; Schwaiger nás přijal vlídně a nechal nás procházet svým museem, neboť jeho byt byl skutečným museem starožitností. Byl jsem v rozpacích, do čeho se dát a co pro své zátiší vybrat. Schwaiger pozoroval chvíli můj zmatek, pak ukázal na celkový průhled řadou pokojů a povídá: „Vezmou to celé, jak to tady leží.“ Druhý den mne zavolal do své pracovny a dal mi dvě krásná, skvěle připravená prkénka se slovy: „To mají na to a jdou tam. Pepík jich čeká.“

1911

p: Praha

p: letní léčebný pobyt ve Františkových Lázních

d: Studie židů ve Františkových Lázních

lit: Blažíček 1961, s. 122

Nyní Schwaiger chodil mezi nás stále méně, často už postonával a byl-li zdráv, docházel podle starého zvyku raději k Davidovi na pivo. Tam jsem ho směl navštívit a posedět s ním v hovoru o mnohých otázkách umění i malířského řemesla. Naše přátelství se prohloubilo, o tom se mi dostalo řady důkazů. Vždyť doporučil mé práce svým přátelům a některé mi sám prodal.

1912

u: zemřel 17. června 1912 ve svém bytě v Praze – Bubenči

v: WIEN, Galerie Miethke, Hans Schwaiger – posmrtná výstava, 87 kat. č.

v: PRAHA, SVU Mánes – posmrtná výstava

v: PRAHA, Obecní dům, kolektivní výstava JUV, Schwaiger zastoupen Sv. Hubertem (1886)

lit: Blažíček 1961, s. 124

Schwaiger již před tím vážně churavěl; když jsem ho naposledy navštívil s referátem o škole, ležel na malé pohovce přepadlý a unavený. Zastupovali ho střídavě Hynais a Pirner. Krátce po mím návratu z Valašska Schwaiger zemřel. Jeli jsme na jeho pohřeb do Bystřice pod Hostýnem s profesorem Pirnerem.

lit: nekrolog Národní politika

reakce na Zasláno do Času: Národní listy

lit: Lidové noviny 1912, 20. 6.

lit: Lidové noviny, 21. 6. 1912, s. 3-4

1913

v: BRNO, Hanuš Schwaiger, 30. výstava klubu přátel umění v Brně

16. – 31. 3. 1913 Aula české techniky

katalog: Moravská zemská knihovna, sign.  Sign. X-0286.037

H. Schwaiger: Brno, 16. – 31. březen 1913, Aula české techniky. Brno: Klub přátel umění, 1913, 12 s.